Moravská zemská knihovna je perfektní ukázkou toho, jak může veřejná instituce na počátku 21. století fungovat. Na rozdíl od mnohých jiných nezaspala nástup internetu a pochopila, že i česká veřejnost se postupně stává internetovou společností. Vytvořila tak intuitivní web a profily na několika sociálních sítích, aby mohla být s veřejností v kontaktu. Nejen že tyto informační kanály vytvořila, ale také je plně využívá. Bohužel, o mnohých českých městech či jiných veřejných institucích totéž říct nemůžeme.
Vezměme si pro příklad Facebook. Je to sociální síť a sama o sobě není ani špatná, ani dobrá. Je to nástroj, který nám, lidem, něco umožňuje. Co s ním uděláme, záleží jen na nás. Můžeme u něj sedět 5 hodin denně, civět na statusy přátel a sledovat zábavná virální videa. Tím snadno promarníme celý den. A Facebook tak může být něčím, co nás rozděluje.
Na druhou stranu, Facebook může být něčím, co nás spojuje. Pokud na něm budeme sledovat stránky radnice, kulturního střediska, neziskových organizací, místních médií, můžeme se velice snadno dozvědět, co se kolem nás děje a stejně snadno se začít společně angažovat. Facebook v sobě jako součást virtuálního veřejného prostoru ukrývá jasný potenciál, který by města i jiné instituce měly využívat.
Na internetu je každý sedmý Čech starší 10 let (připojí se minimálně jednou měsíčně, viz Audit návštěvnosti internetu). A zvlášť mladá generace do 30 let na internetu žije. Pokud město a pod něj spadající instituce není aktivní na internetu, tak (a) selhávají v tom smyslu, že ignorují veřejný prostor, ve kterém tráví jeho občané nemálo času a (b) nevyužívají potenciál, který by jim umožnil efektivněji a lépe naplňovat svůj cíl – tedy službu občanům.
Příkladem takového naprostého nepochopení internetu a společnosti 21. století budiž celý fenomén Žít Brno, jehož profil na Facebooku nechal zablokovat na začátku února primátor Brna Roman Onderka. Hledáte-li na Facebooku Brno, naleznete komunitu s více než 31 000 členy a neoficiální stránku s taktéž více než 31 000 fanoušky. Existuje tu tedy minimálně 31 tisíc lidí (pokud se fanoušci stránky a členové skupiny naprosto překrývají, jinak i víc), kteří mají zájem se o Brnu něco dozvědět a bavit se o něm. Poptávka ze strany občanů tu očividně je. Jak je možné, že primátor se tedy v roce 2014 (sic!) rozhodne ne zřídit oficiální stránku města, ale nahlásit Facebooku stránku Žít Brno jako falešnou.
Vůbec celý fenomén Žít Brno je velice výmluvný, neboť je velice jasnou ukázkou naprosté nekompetentnosti či neporozumění ze strany politiků i úředníků. To, na co poukazuje, nejsou pokusy o cenzuru či neschopnost přijmout kritiku, ale neporozumění současné české společnosti a v konečném důsledku občanovi.
Město, kterým nyní myslím politiky a úředníky, by mělo chápat, že jeho prvním a posledním úkolem je usnadňování života občanům. Město je tu od toho, aby občanům sloužilo. Má zajišťovat či alespoň pomáhat se zajištěním bezpečí (policie, záchranná služba, hasiči), ale i prostoru pro život, kultury, vzdělání, a spoustu dalších věcí. Nesmí je ale zajišťovat jen tak, jak se mu zamane, ale mělo by toto vše činit v zájmu a k co nejvyšší spokojenosti občanů. Právě internet a nástroje, které nabízí, jsou-li správně používány, městu tuhle činnost ulehčují.
Toto je první ze série článků, který se zaměřuje na kritiku současného stavu. V příštím článku bych se zaměřím na možnosti, které města mohou využít a pokusím se nastínit, co všechno je dnes možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat