Štěstí lidu

19. července ve svém tweetu Petr Fiala doporučil knížečku Štěstí lidu od Charlese Murraye.
 

Doporučení k četbě – Murray: Štěstí lidu. O co rychleji přečtete (pár minut), o to déle nad tím přemýšlejte :-) https://t.co/bYhnaKmeRo
— Petr Fiala (@P_Fiala) July 19, 2014

Nemýlil se. Je skoro září, a já se k jádru tohoto textu neustále vracím. Proč, zeptáte se. Odpověď je skrytá už v názvu samotném: Štěstí lidu. A kdo by nechtěl být šťastný, právě v tom smyslu, o jakém Murray hovoří, o pocitu hluboké spokojenosti, takovém, když se ohlédnete, a jste hrdí na to, co jste dělali a kým jste byli.

Proto jsem se rozhodl pro vás jeden z vrcholů textu přeložit. Kvalitu překladu prosím omluvte, věřím ale, že to smysl textu pochopíte.

"Zaprvé, evropský model má jeden velký problém a to: vysává příliš mnoho života ze života. A toto tvrzení platí zrovna tak o životě údržbářů, dokonce mnohem více o údržbářích, jako i o životech ředitelů. 

Vycházím z tohoto předpokladu: lidský život může mít transcendentní význam, přičemž transcendenci lze definovat podle jednoho z velkých světových náboženství, nebo jedné z velkých sekulárních filozofií. Pokud je ale transcendence slovem příliš složitým, dovolte mi to říci ještě jinak: domnívám se, že všichni z vás souhlasí s tím, že fráze “dobře prožitý život” má význam. Od teď budu používat tuto frázi. 

A protože štěstí je slovo, které slýcháváme až příliš často, budu od teď raději používat fázi “hluboká spokojenost”. Mám namysli ty věci, za kterými když se zpětně jako staří ohlédneme, tak cítíme hrdost, že jsme takoví byli a že jsme právě toto udělali. A nebo naopak necítíme. 

Aby se nějaká lidská činnost stala zdrojem hluboké spokojenosti, musí splnit několik striktních podmínek. Musí to být něco významného (nedůležité věci nám nepřinesou hlubokou spokojenost). Musí vás to stát spoustu námahy (odtud klišé “nic, co stojí za to mít, není zadarmo”). A také musíte být zodpovědní za výsledek. 

V životě nenajdete mnoho činností, které uspokojí všechny tyto tři podmínky. Být dobrým rodičem. To podmínky splňuje. Dobré manželství. To podmínky splňuje. Být dobrým sousedem a přítelem těm, jejichž životní cesty se protly s tou vaší. To podmínky splňuje. A být v něčem opravdu dobrý, v něčem na co jste museli použít většinu svých schopností. To podmínky splňuje. Dovolte mi to říci formálně: ptáme-li se, co jsou instituce, skrze které lidé dosahují hluboké spokojenosti ve svých životech, odpověď zní, že jsou právě čtyři: rodina, komunita, povolání a víra. Dvě poznámky na vysvětlení: komunita může zahrnovat lidi, kteří jsou rozptýlení po světě. Povolání může zahrnovat koníčky či to, když máte zápal pro nějakou věc. 

Pro žádného jedince není nutné, aby užíval všech čtyř institucí a už vůbec bych nechtěl některé z nich vyzdvihovat na úkor jiných. Omezuji se na tvrzení, že tyhle jsou všechno, co máme. Věci v životě – základní události obklopující narození, smrt, výchovu dětí, naplnění osobního potenciálu, vypořádávání se s nepřízní osudu, intimní vztahy – zvládání života, takového jaký je, ve vší jeho bohatosti – to se odehrává v rámci těchto čtyř institucí. 

Viděno v tomto světle, cílem sociální politiky je zajistit, že tyto instituce jsou robustní a životaschopné. A právě to je špatně na evropském modelu. Ten to totiž nedělá. Naopak oslabuje každou jednu z nich."

Charles Murray: Štěstí lidu (originál textu v angličtině, v česky možno zakoupit na kosmas.cz)