Co zaséváme, to sklízíme
Představte si, že jste členy zahrádkářské kolonie. Zahrádkáři se o své zahrádky nestarají, a tak jsou zarostlé, plné kopřiv a plevele. Pohyb po kolonii je proto nesnadný a vůbec kolonie vypadá nehezky. Proto využijete možnosti a zúčastníte se voleb předsedy kolonie. Váš favorit vyhraje, jednou se vysekají přijezdové cesty, zprovozní se studny. Pak do kolonie ale opět přestanete chodit. Slýcháte o tom, že předseda tajně pěstuje marihuanu za vysokými kopřivami a prodává ji školákům ve městě. A to se vám nelíbí. Nejen, že kolonii nedal do pořádku, ale ještě si díky ní vydělává na vašich dětech a pro svůj osobní prospěch. Jak jen mohl? Počkáte na další volby a naleznete si jiného favorita, kterého zvolíte za předsedu kolonie. I on vyseká trávu v okolí příjezdových cest, i on zprovozní studny, dokonce k nim ze společného fondu nakoupí nová čerpadla. Ale zahrádkáři se o své zahrádky stále nestarají, stále jim jsou lhostejné. Do kolonie nikdo kromě předsedy a jeho pár známých nechodí. Pak zjistíte, že veškeré společné zařízení bylo rozkradeno. Vše pod patronátem vámi zvoleného předsedy. A tak čekáte na další volby. Ale ani ty nic nezmění. I další předseda časem zjistí, že do kolonie nikdo nechodí, a tak si v ní může dělat, co se mu zlíbí.
Zahrádkářská kolonie reprezentuje politiku. A její předseda politiky a strany. Chceme-li, aby byla kolonie dobrým místem pro život, musíme se o ni my, zahrádkáři, starat. My musíme vytrhat plevel, my musíme udržovat příjezdové cesty, my musíme kontrolovat předsedu, jak hospodaří s naším fondem. Nestačí jen zasít, musíme zalévat, hnojit, okopávat. Jinak se ovoce nedočkáme. Zahrada, na kterou vkročíme jednou za 4 roky plody neponese.
Očekáváme-li od politiky ovoce, musíme do ní investovat náš čas, naši práci, naši energii, sebe. Politika nebude jiná, nebudeme-li se o ni starat. Politika je totiž bezesporu jednou z oblastí života, ve které platí princip “Co zaseješ, to sklidíš.” Zaséváme-li lhostejnost, sklidíme její hořké plody.
A víc než cokoli jiného nám nesmí být lhostejná naše budoucnost. Musíme se o ni zajímat už jen proto, že v ní strávíme zbytek života, jak praví citát Charlieho Chaplina.
Proč tato metafora? Věřím, že na konkrétním příkladu si vše lépe představíme a uvědomíme, něž když používáme jen abstraktní pojmy.
Tyto mé názory inspiroval profesor Petr Fiala.
Sérii Země Lhostejnost jsem původně publikoval jako příspěvky na sociální síti Google plus loni v září.
Žádné komentáře:
Okomentovat