Když dva dělají totéž, není to totéž
V této sérii bych se chtěl věnovat dvěma tématům: Zemi lhostejnosti a Politice nezájmu. Jde o dvě knihy, z nichž první je sbírkou článků Karla Kryla, které otiskly různé regionální deníky. Druhá kniha nese podtitul Česko a Západ v krizi a jejím autorem je Petr Drulák. Oba názvy mě poslední dobou nutí přemýšlet. Jsou totiž odpovědí na otázku Co je to ta blbá nálada, o které mluvil Havel?
Je tedy Česko zemí lhostejnosti s politikou nezájmu? A pokud ano, co s tím? Na tyto otázky se budu snažit odpovědět v této sérii.
Nedávno jsem byl se dvěma dobrými přáteli na čundru na jihu Moravy v oblasti Pálavy. Během tohoto výletu jsme navštívili několik restaurací, nejvíce mě však zaujaly první a druhá. Především tím, že leží na opačném pólu přístupu k věci (podnikání a životu). První restaurace se jmenovala Vinárna u Langerů. Šlo o pěkný sklep penzionu, který byl přetvořen do vinárny či restaurace. Přestože prostředí bylo hezké a víno výtečné, zážitek byl spíše hořký. Po příchodu do zpola obsazené restaurace jsme asi 15 minut čekali na příchod číšníka, který postával za barem. Když přišel, požádali jsme jej o nápojový lístek, který přinesl po dalších 15 minutách. První láhev vína tak byla na stole snad i více než 45 minut po našem příchodu! Obsluha navíc působila dojmem, že jde o čerstvého brigádníka, a ne číšníka v restauraci.
Druhý den jsme putovali přes Pálavu směrem k Mikulovu. V malé vesnici mezi kopci zvané Klentnice jsem se rozhodli spláchnout naši žízeň zlatavým mokem. Ale hospoda nikde. Až u rekonstruovaného kostelíku jsme si všimli vývěsky Kafe Fara. Po krátkém zaváhání jsme vykročili po žulových schodech a došli na zřejmě bývalý dvůr, nyní terasu italské kavárny. Ihned jsme byly osloveni vrchním, zda-li si přejeme usadit. Dvě minuty na to, co jsme se usadili, stála u nás číšnice s nápojovými lístky a ptala se, jaké je naše přání. Za další 3 minuty před námi stály 3 Plzně. Během našeho pobytu v kavárně jsme napočítali 6 číšníků ve slušivých stejnokrojích, kteří kmitali sem a tam. Pravdou je, že ona Plzeň stála 41 Kč, cena vysoká i na Brno. V tu chvíli jsme se cítili jako v jiné zemi.
A to je špatně. Je špatně, když platí pravidlo "Nejsme drazí, a tak si zákazníka všímat nemusíme". Je špatně, když nižší cena místo méně služeb či méně kvalitních služeb znamená špatné služby. Číšník má být pohotový a příjemný ve všech restauracích, ne jen v těch drahých.
Právě tyto dvě restaurace jsou příkladem, na kterém můžeme vidět jeden z českých nešvarů: Proč dělat věci správně, když je stačí udělat tak, aby se neřeklo?
Jsem si vědom, že slovo správně je velmi vágní, a proto mi dovolte jej definovat - dělat věci správně znamená, dělat věci podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Znamená to aspirovat na dokonalost a nerezignovat na její nedosažitelnost. Protože když usilujete o dokonalost, dáváte tím najevo, že máte o danou věc zájem, že nejste lhostejní.
Sérii Země Lhostejnost jsem původně publikoval jako příspěvky na sociální síti Google plus loni v září.
Žádné komentáře:
Okomentovat